Zima je tady

1. prosince 2014 v 18:44 | Patty |  Já a koně
Dneska jsem zažila snad nejhorší vyjížďku v životě. NIkdy jsem nebyla tak ráda, že už nesedím na koni a že kůň už je ve výběhu. Tady máte průběh dnešního podvečera.

Jela jsem s jen s Magicem na ohlávce ke kamarádce Ivě. Už od rána tady poprchává a je pod nulou, takže cesty jsou jak sklo. Kamarádka co měla jet na Citerce sem ani nedojela, protože byly havárky, kolony a museli jet desítkou, tak to nakonec otočili a jeli domů. Ze začátku se to celkem dalo, tak jsem si řekla, že Magica vezmu aspoň k Ivě. Jeli jsme hlavně po trávě a v příkopách. První skoro havárku jsme měli kousek od pastvy, když jsme přecházeli cestu. Už jsem se viděla pod Magicem, ale ten to statečně vybral. Pak jsme jeli lesem, kde mi Magic vzal kopec tryskem. No a já myslela, že mi při tom jak natryskal vypadl mobil, protože jsem ho neměla v kapse. Tak jsme se vraceli zpátky a já ho hledala, ale nenašla. Úplně jsem měla malý infarkt, protože bez mobilu nemůžu existovat, hlavně u koní a navíc by to byl už druhý ztracený mobil během tří měsíců. Když jsem ho nenašla, tak jsem jela k Ivě s tím, že si od ní půjčím baterku a půjdu ho hledat znovu. A když jsem před její brankou sesedla, tak jsem jenom cítila jak mi mobil klouže pod rajtkama :D Mám totiž v kapse díru a on se tam vešel a sjel mi pod rajtky. Já se málem rozbrečela fakt :D No pak jsem šla za Ivou na dvorek a do stáje. Magic tam nechtěl vlést, tak jsem ho musela popohnat kousátkem na konci otěží a hned tam hupsnul. Dělal kraviny a chodil pořád dokolečka, protože koně byly venku a Leon tam řehtal. Nakonec se trošku uklidnil a dokonce si vzal i seno. Tak jsme chvíli s Ivčou pokecaly a zase jsem vyrazila. Myslela jsem, že umřu. Muselo být tak -7 možná i míň, protože to se nedalo. Byla tma jak v pytli a ještě pršelo. Nejprve se mi Magic leknul bílého betonu v lese a pak spadlých stromů, kolem kterých jezdíme už půl roku. Nakonec jsme se dostali přes cestu na naší stranu, vyběhli kopeček a fičeli domů. Na cestě, která mezitím zmrzla úplně na sklenku, jsme sebou málem opět švihli. Pak když jsem ho měla uvázaného v přístřešku na auto, tak pořád chodil jak debil a seknul se mezi sloup a bránu, myslela jsem že ho rozervu. Když se mi podařilo ho odsedlat a sundat mu bandáže, tak jsme konečně šli nahoru do výběhů za Citkou. Samozřejmě jsem sebou 3x málem švihla a Magic se mi 2x leknul a jednou málem zdrhnul, ale podjelo mu to, takže jsem ho stihla srovnat. Když jsem ho pustila, tak jsem tu cestu k domu scházela 5 minut (normálně mi to trvá tak minutku) a aby toho nebylo málo, tak jsem sebou před branou švihla na asfalt a udělala si něco s kolenem. Sotva jsem doma vylezla těch našich 18 schodů, lezla jsem skoro po čtyřech. Bylo to fakt hodně náročné jak fyzicky, tak psychicky. Kdybych věděla, že to stihne za tu hoďku a něco takhle zmrznout, tak bych jela jenom lesem na chvilku. Ale aspoň mi to dokázalo, jaký má Magic obrovský charakter, když to se mnou přešel na ohlávce a krom toho jak se leknul betonu a stromů, nikdy nezaváhal a odvezl mě statečně domů. Nechápu co bych dělala, kdyby to byl nějaký pošuk. Představa, že bych to měla jet s Citerkou je sakra deprimující. Protože ta by se mnou nejspíše švihla hned. Takže to je asi shrnutí dnešního dne. Všem doporučuji radši zůstat doma a koně nechat být, protože ne všichni mohou mít stejné štěstí jako já.

Fotka ze zimy 2012-2013. S kamarádkou Terkou a mojí bývalou kobylkou Ketty. Terka ji u nás měla ustájenou :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama