Prosinec 2014

10.den - Jaký je tvůj velký sen?

3. prosince 2014 v 9:51 | Patty |  30-ti denní projekt
Nakonec jsem se rozhodla projekt psát každý den, ať ho rychle dokončím.

Velký sen? Čoveče nevím. Nikdy jsem o tom zas tak neuvažovala. Mám většinou malé lehko plnitelné sny. Ale když nad tím tak přemýšlím, tak mým velkým snem je dotáhnout to někam v jezdectví. Je mi jasné, že na žádné mistrovství světa to nevypadá, ale chtěla bych jezdit ty vyšší soutěže a mít dobrého koně. Mimo jiné samozřejmě i rodinu a milujícího manžela, který by toleroval můj nákladný životní styl.

Na foto skvělý jezdec Jan Zwinger. Velmi ho obdivuji, chtěla bych se aspoň částečne dostat na jeho úroveň.

9.den - Tví oblíbení blogeři

2. prosince 2014 v 12:34 | Patty |  30-ti denní projekt
Tak jsem se rozhodla dokončit ten 30-denní projekt. Konečně. Budu do něj psát co druhý den.

Tví oblíbení blogeři
Vzhledem k tomu, že jich moc nesleduji, tak jich moc není.

Mezi mé oblíbené patří jednoznačně stránka Nech se nést. Kristýna a Filip mají úžasné názory a skvěle jezdí. Doporučuji všem přečíst si články na blogu.

Dále pak určitě blog od Snow Fairy, která tam píše recenze a různé zajímavosti a celkově mám její blog strašně ráda. Díky ní jsem přečetla spoustu skvělých knížek.

No a do třetice všeho dobrého a špatného Patas One. Je to jediný blog, který navštěvuji opravdu pravidelně. Super články a umí úžasně kreslit.

Tak to by byli všichni. Koukám na různé blogy, ale sleduju jen tyto :)

Zima je tady

1. prosince 2014 v 18:44 | Patty |  Já a koně
Dneska jsem zažila snad nejhorší vyjížďku v životě. NIkdy jsem nebyla tak ráda, že už nesedím na koni a že kůň už je ve výběhu. Tady máte průběh dnešního podvečera.

Jela jsem s jen s Magicem na ohlávce ke kamarádce Ivě. Už od rána tady poprchává a je pod nulou, takže cesty jsou jak sklo. Kamarádka co měla jet na Citerce sem ani nedojela, protože byly havárky, kolony a museli jet desítkou, tak to nakonec otočili a jeli domů. Ze začátku se to celkem dalo, tak jsem si řekla, že Magica vezmu aspoň k Ivě. Jeli jsme hlavně po trávě a v příkopách. První skoro havárku jsme měli kousek od pastvy, když jsme přecházeli cestu. Už jsem se viděla pod Magicem, ale ten to statečně vybral. Pak jsme jeli lesem, kde mi Magic vzal kopec tryskem. No a já myslela, že mi při tom jak natryskal vypadl mobil, protože jsem ho neměla v kapse. Tak jsme se vraceli zpátky a já ho hledala, ale nenašla. Úplně jsem měla malý infarkt, protože bez mobilu nemůžu existovat, hlavně u koní a navíc by to byl už druhý ztracený mobil během tří měsíců. Když jsem ho nenašla, tak jsem jela k Ivě s tím, že si od ní půjčím baterku a půjdu ho hledat znovu. A když jsem před její brankou sesedla, tak jsem jenom cítila jak mi mobil klouže pod rajtkama :D Mám totiž v kapse díru a on se tam vešel a sjel mi pod rajtky. Já se málem rozbrečela fakt :D No pak jsem šla za Ivou na dvorek a do stáje. Magic tam nechtěl vlést, tak jsem ho musela popohnat kousátkem na konci otěží a hned tam hupsnul. Dělal kraviny a chodil pořád dokolečka, protože koně byly venku a Leon tam řehtal. Nakonec se trošku uklidnil a dokonce si vzal i seno. Tak jsme chvíli s Ivčou pokecaly a zase jsem vyrazila. Myslela jsem, že umřu. Muselo být tak -7 možná i míň, protože to se nedalo. Byla tma jak v pytli a ještě pršelo. Nejprve se mi Magic leknul bílého betonu v lese a pak spadlých stromů, kolem kterých jezdíme už půl roku. Nakonec jsme se dostali přes cestu na naší stranu, vyběhli kopeček a fičeli domů. Na cestě, která mezitím zmrzla úplně na sklenku, jsme sebou málem opět švihli. Pak když jsem ho měla uvázaného v přístřešku na auto, tak pořád chodil jak debil a seknul se mezi sloup a bránu, myslela jsem že ho rozervu. Když se mi podařilo ho odsedlat a sundat mu bandáže, tak jsme konečně šli nahoru do výběhů za Citkou. Samozřejmě jsem sebou 3x málem švihla a Magic se mi 2x leknul a jednou málem zdrhnul, ale podjelo mu to, takže jsem ho stihla srovnat. Když jsem ho pustila, tak jsem tu cestu k domu scházela 5 minut (normálně mi to trvá tak minutku) a aby toho nebylo málo, tak jsem sebou před branou švihla na asfalt a udělala si něco s kolenem. Sotva jsem doma vylezla těch našich 18 schodů, lezla jsem skoro po čtyřech. Bylo to fakt hodně náročné jak fyzicky, tak psychicky. Kdybych věděla, že to stihne za tu hoďku a něco takhle zmrznout, tak bych jela jenom lesem na chvilku. Ale aspoň mi to dokázalo, jaký má Magic obrovský charakter, když to se mnou přešel na ohlávce a krom toho jak se leknul betonu a stromů, nikdy nezaváhal a odvezl mě statečně domů. Nechápu co bych dělala, kdyby to byl nějaký pošuk. Představa, že bych to měla jet s Citerkou je sakra deprimující. Protože ta by se mnou nejspíše švihla hned. Takže to je asi shrnutí dnešního dne. Všem doporučuji radši zůstat doma a koně nechat být, protože ne všichni mohou mít stejné štěstí jako já.

Fotka ze zimy 2012-2013. S kamarádkou Terkou a mojí bývalou kobylkou Ketty. Terka ji u nás měla ustájenou :)

Jak poznáte koňáka

1. prosince 2014 v 14:55 | Patty |  Články
Tak jsem se opět zasmála. Doufám se Vás tyhle větičky (nevím jak to jinak nazvat) pobaví stejně jako mě.

Jak poznáte koňáky

Když chtějí popohnat svoje děti, lusknou prsty nebo zamlaskají.

Sváteční oblečení je u nich to, které není plné koňských chlupů.

Vědí, proč je na konci teploměru pro koně přivázaná metrová šňůrka.

Ve skříni mají na svoje věci méně místa než na výbavu pro koně.

Příijde jim úplně normální pochutnávat si při kydání hnoje na svačince.

Místo obrázku příbuzných nosí v peněžence fotky svých koní.

Utrácejí tisíce za zápisné za závody, jen aby si domů odvezli kousek stuhy.