Červen 2013

Magic

4. června 2013 v 20:34 | Patty |  Já a koně
Všechno to začalo o Vánocích v roce 2008. Už jsme byli po večeři a měli jsme rozbalené dárky. Zničeho nic děda zmizel venku a po chvíli babi řekla, ať jdeme ven, že tam je ještě jeden dárek pro mě. Vůbec jsem nevěděla o co jde. O koni se sice mluvilo, ale v žádném případě jsem si nemyslela, že by se opravdu pořídil. Takže když jsem šla ven, vůbec jsem netušila, že jakmile vyjdu před dveře, bude tam stát černý drobný pony hřebeček ve žluté ohlávce s bambulkami. Myslela jsem, že puknu štěstím. A v ten den začala naše společná cesta ..

Rok 2009
Magicovi byl 1,8 roku a já měla 8. Ani jeden jsme toho zas tolik neuměli, i když já na tom byla o poznání lépe. Byli jsme takoví dva outsideři. To nám ovšem v ničem nebránilo. Jelikož jsem byla ještě neznalá takových věcí jako je práce ze země, která v té době nebyla ani moc rozšířená, nedělali jsme žádné extra věci. Takže do léta 2010 se naše práce skládala pouze z navykání na čištění a procházkách na ohlávce. Ovšem jak je u naší rodiny běžné, vždy se musí něco s prominutíém posrat. Vzhledem k tomu, že odjakživa je součástí našeho stáda aspoň jedna kobyla, musel se Magic vykastrovat. Kdybych do toho měla tehdy co kecat, nikdy bych nedovolila, aby ho kastroval veterinář, který ho kastroval. Jméno veřejně uvádět nebudu. Veterinář ho po operaci špatně podvázal a Magic v noci začal krvácet. Když veterinář přijel znovu dával mu tam jakési tampony. Druhý den na to je přijel vytahovat a nevěděl kolik jich tam dal. Jako tohle je podle mě vrchol. Zpacká kastrování, že kůň málem vykrvácí a pak ještě zapomene počet tamponů. To bylo asi naše nejtěžší období. Museli jsme každý den aspoň 2 hodiny chodit a první 2 dny musel být pořád kontrolovaný i v noci. Ale naštěstí jsme to zvládli a po třech měsících byl Magic zase fit.


Rok 2010
Někdy kolem května jsme začali s obsedáním. Prvně nosil sedlo a pak pytel ovsa na sedle. Nakonec si na něj sedl známý, kterého při každé jízdě shodil (takže 3x), ten se na něj od poslední jízdy, kdy ho Magic vyklopil na kovovou ohradu, bál sednout. Já na něm začala jezdit o prázdninách. Poprvé jsem na něj sedla bez sedla, to byl fajn, děda mě vodil, poté jsem na něj bez sedla sedla znovu, o nějakou dobu později, a jezdila na jízdárně sama. Potom začaly scény. To už jsem jezdila se sedlem. Vždycky, když jsem na něj chtěla sednout, se vzepnul a chtěl zdrhnout a když už jsem na něm seděla, ta lítal po ohradě jak magor a nešlo ho zastavit. Nakonec jsme to všechno odložili a nechali ho ještě v klidu. Takže až do léta 2011 si ješt lenošil a jezdilo se na něm malinko.

Rok 2011
Do jara jsme pracovali ze země, pokud se tomu tak dá říkat. No teda spíše se učil skákat ve volnosti, chodil kavalety, lonžoval se a takovéhle věci. V polovině jara jsme s ním zase začali pracovat i ze sedla. Pořád dělal ty svoje scény, že se vzpínal při nasedání a pak běhal po jízdárně jak magor. Tak to bylo asi 2 měsíce, než se trochu uklidnil, ale pořád to byl děs. Potom se zpravil a bylo to lepší, začali jsme menší skoky ze sedla a nebylo to nejhorší. Tak jsme se učili zhruba do září nebo října. Přes zimu se nic nedělalo, koně měli klid a lenošili. Vzhledem k tomu, že zimy 2010 a 2011 byly celkem kruté, nemohla jsem ke koním ani moc dojíždět, protože se to nedalo ani autem. Takže ty 4 měsíce zase jenom lenošil a opět zdivočel, dá se říct.

Rok 2012
To byl zlomový rok. Jezdili jamse zase tak od poloviny jara a zase dělal scény, i když menší. Už jsem na něj mohla nasednout sama, aniž by se mi vzepnul a nebo zdrhnul. Začali jsme pracovat na tom nasedání hodně. Nejprve stál uvázaný a já nasedlala a sesedala. Pak jsme to zkoušeli na volno uprostřed ohrady a šlo to. Pomalu jsme chodili jezdit i na velkou pastvu, tam jsme vždycky dělali kraviny, že jsme tryskali kolem ohrady a dávali si závody s kobylou. Zase jsme začali skákat skoky tak do 60 cm. Jenže pak v srpnu mi babi s dědou dali ultimátum, buď si ho odvezu nebo se prodá. Děda nezvládal 4 koně a tak by Magic musel jít. Začala jsem teda hledat ustájení, které by jsme si mohli dovolit, při mé smůle žádné takové nebylo. Ve stejnou dobu hledala ustájení pro svou kobylku i kamarádka Terka, ze stejných důvodů. Na poslední chvíli se na nás usmálo štěstí a my si mohly koně dát k nám na ulici. Jedna paní tady má stodolu a louky a už jednou tady koně byli. Domluvii jsme se s ní, napsala se smlouva a my pronajali pozemky. To byl největší zlom a obrat a od té doby šlo všechno dobře. Začali jsme pravidelně jezdit a pracovat. Postavila se kruhovka kde se hlavně lonžovalo před každou jízdou. Skákali jsme, jezdili na vyjížďky a i když to někdy bylo peklo, stálo to za to.

Rok 2013
Jak jsme pracovali každý den, tak se Magic začal lepšit a byl pořád jezditelnější. I když jsme teda přešli z bezpečnostních důvodů na sněhuláka, protože se mnou na vyjížďkách zdrhal a nešel zastavit. Když jsme měli sněhuláka bylo to hned lepší a lépe se s ním pracovalo. Začali jsme více skákat a už to nějak vypadalo. Někdy na něm jezdila i Terka. V létě jsme spolu poprvé byli na nějaké akci s více koňmi. Byly to sranda závody Toma Škuty co má jezdecké potřeby v Heřmanicích. Byl to náš úplně první parkur a i když mi tam Magic něco vyštycoval, byla jsem spokojená. Na vyjížďkách už jsme chodil v pohodě i mezi koňmi, jen občas dělal binec. V zimě jsme jezdili o něco méně, ale jezdili. Celý ten rok nám dal hodně a posunuli jsme se strašně daleko.

Rok 2014
To byl úplně průkopnický rok. Díky Míše jsme začali pracovat pořádně ze země a strašně se nám zlepšil vztah. Po nějaké době, co nás Míša učila, jsme začali jezdit na parelce a poté už bez pomoci Mišky i bez ničeho. Začali jsme pořádně trénovat na Centu a ze začátku byly naše skokovky jedna velká katastrofa plná štycování, pomalu se to však zlepšovalo. Magic se naučil chodit hezky na kruzích, začal lépe odskakovat a naučil se reagovat na sed a nohy. Na podzim už chodil skvěle a skákali jsme metr. Taky jsme se spolu zůčastnili první společné Hubertovy jízdy, odjeli jsme 2 Baška a Myšák.

Rok 2015
Tenhle rok je ještě lepší než ty předchozí. Zatím. 21.3. jsme odjeli svoje první společné hobby parkury do 70 cm a do 80 cm. Všechno odskákal bez zaváhání. Na tréninzích se nám zatím daří skvěle a skáše perfektně, někdy zazlobí, ale pak mi to krásně vykomenzuje tím jak skáče. Uvidíme co nám ještě tenhle rok přinese.


About me

1. června 2013 v 22:53 | Patty |  Já a koně
Jsem zcela obyčejná holka, která spatřila světlo světa před čtrnácti lety v Třinecké porodnici. Od mala problémové dítko co nikdy u něčeho nevydrželo moc dlouho, pouze jedna věc mě doprovází celým životem a tou je jezdectví.

Jmenuji se Patricie ovšem nikdo mi neumí říct jinak než Pájo. Žiju v menší ač úžasné vesničce nedaleko Ostravy, kde dny trávím se svými dvěma koníky Magicem (Kříženec Hucula) a Citerkou (ČT), které mám hned před domem. Kromě toho, že již od malička jezdím na koních jsem také našla zapálení ve fotbalu, poté také v tanci. Jsem až atypický milovník hudby. Jsem někdy poněkud teatrální, což je mi mnohdy zazlíváno. Také ráda píšu. Nikoliv povídky a nesmyslné pohádky o tom jak se princezna zamilovala do žáby a žili spolu šťastně až dokud je čáp nerozdělil, ale spíše dlouhé úvahy. Také různých lidech či koních i jiných zvířatech, které jsem za svůj zatím krátký život potkala. Ráda čtu, převážně fantasy, horory a také někdy i romantiku. Držím se však nejvíce fantasy. Jsem takový malý fantas-magorický knihomolek. Miluju The Vampire Diaries. Na patnácté narozeniny dychtím po zlatém retrívrovi. Jsem vegetariánka, nikoliv veganka. Ovšem nemám nic proti lidem, kteří nejsou vegetariáni. Nemám potřebu někomu vnucovat svůj životní styl.


Co se týče koní. Poslední 2-3 roky kráčím obtížnou a pro někoho leckdy nemožnou cestou samouka. Jsem bývalý westerňák a momentálně se pohybuji mezi parkuráky. Kdysi jsem jezdila western u Toma Zajace v Rožnově a pak ještě westernové koně soukromníků po celé Ostravě a okolí. Poté jsem začala jezdit u dlouholetého známého mého dědečka pana Svěrkoše v Hnojníku na Desert Rose, přičemž jsem jezdila ještě v Horních Bludovicích u kamaráda dědy.

Poté co jsem ještě jezdila koníky kamaráda tady u nás v Řepištích, jsem si nakonec nastěhovala koně domů. Teď nám tady přebývá přerostlé ČTčko (Citera), které se bojí i toho co není a paranoidní, psychicky vyšinutý a perverzní kříženec Hucula a Araba (Magic). Citera je dvanáctiletá tmavá hnědka, která má poněkud zajímavý smysl pro humor a problémy se zadníma nohama. Magic za chvíli sedmiletý valach, kterého radši nebudu komentovat. Dále vlastním ještě křížence shetlanda Lojzíka,který bohužel trpí chronickým a nyní už neléčitelným schvácením všech čtyř kopyt, avšak je to milionový kůň. Dále se v mém (našem) vlastnictví nachází na svůj věk poněkud energická dvacetiletá kobylka ČT Fora, na kterou absolutně nedám dopustit, je to pro mě životní kůň. Poslední náš kůň, tedy poník je malinký obtloustlý buřtík Timík, který si jaksi neujasnil, že psi nejsou koně.. A nejlepší na konec jak se říká. Posledním koněm je valach ČT Jantar, kterého nevlastním, nýbrž jen jezdím. Tenhle kůň zbortil, zapálil a zadupal dokonale mé představy o tom, že umím jezdit. Je to vyšinutý valach co nesnáší valachy a umí to dávat najevo někdy až hrůznými způsoby. Přes toto všechno však musím přiznat, že nikdy nebudu litovat setkání a následného sbližování s ním. Je to super koník co rád požírá úplně vše od papírových bankovek, přes rukavice, podsedlovky až k sedlům či uzdečkám. V říjnu 2014 se však naše cesty definitivně rozdělily a majitelka si Jantara přestěhovala jinam.